BLÍZKO SMRTI


" ... Pokud vaše žena dokáže sledovat, jak blízko smrti se dovedete z legrace vystavit, vezměte ji s sebou."

Ernest Hemingway

Už jsem vám o tom ústy Gringa vyprávěl. Zpronevěřil jsem reportáž napsanou pro noviny (ale až dlouho po premiéře), budiž zde novinám vyslovena pochvala, že jí daly prostor (proč by nedaly, mají jiné reportéry, kteří tam byli?), a nechal Gringa, ať vám ji přečte. On totiž Gringo nic moc jiného nedovede, než interpretovat viděné... Udělal to v sedmém díle, který se jmenuje Výlety na hranici smrti - tohle jsou ilustrace.

Jsme samozřejmě na takovéhle reportáže náležitě pyšní. Kdekterý novinář ví, co a jak by to mělo být, jenže VON tam nebyl, my ano, a tak to není tak, jak by mělo, ale tak, jak to bylo.

Jestli jsme to udělali blbě a sehnali málo informací, nedejbůh zažívali u jejich shánění nežádoucí pocity, nebo ty pocity blbě popsali, protože nedovedeme psát, nu, každý to může zkusit po nás lépe, je-li dost kurážný, copak my mu tím, že jsme to udělali první, bráníme v jeho chytrosti? A pak si tam může dát pocity. Letadlo lítá z Pardubic, pánové, a do koledy daleko. Teď fotíme a píšeme my.

Napsal jsem, jak jsem se zesměšnil, když jsem se za býkem plazil po ulici a zničil si sako (klid, šlo vyčistit). Napsal jsem, jak jsme se z popudu Martity octli před tury na ulici - teprve když se na vás ta rohatá hmota jako z gumy řítí, tak chápete, co musí profící umět, protože vám naléhavě dochází, že vy to neumíte, což má tendenci probouzet ve vás paniku... Napsal jsem, že nevidíme nic krvelačného a sadistického na tom, když se zvířata, i ta, která něměla to štěstí bojovat o svobodu a jsou určená na porážku, nechají proběhnout, i když je to naposledy, a že chápeme, proč to někdo dělá, i když je to nebezpečné: protože je má rád. A taky proto, že není marné vytáhnout se před holkama. To chápe každý... pardon, volové ne.

To všechno je napsané v sedmém díle a vy neslyšíte, jak mi v uších bouchá zpěněná krev, když si na to jenom vzpomenu, ale ty fotky to třeba zachytily.

A ještě jedna věc: Kdekterý novinář ví, jak se to dělá, aby tomu rozuměl průměrný čtenář. Jenže my vás nechceme urážet a pro průměrného čtenáře neděláme. Ten tomu rozumět nemusí. Tohle je pro zvídavé čtenáře. A těch si moc vážíme. Každého z vás. Pro průměrné, aby tomu rozuměli, ať fotí Knédlhanz něco na Smíchově. Tam jsou přece taky zajímavé věci, když má člověk oko...


V městečku Abarán. Tohle je kravka mezi druhými a třetími narozeninami, vážit může asi tři a půl metráku. Všiměte si, jak se obecenstvo drží v bezpečné blízkosti ohrad, jimiž lze prolézt, a z jak mohutných fošen jsou. Ne nadarmo.


Nechat tura zaútočit a co nejtěsněji uhnout je smysl těchle akcí při pouličních zábavách - a sklidit potlesk děvčat. 

V městečku Abarán.


Těch, kteří to zkusí, je na české poměry dost, ale ve skutečnosti málo. Jak vidíte, většina se drží ohrad jak máminy sukně - a není divu. V městečku Abarán.


Lapálie v Abaránu. Uhnout dvěma kravkám najednou už není obyčejná eskapáda, to už je fanfarónství.


Podívejte se, jak hluboko do fošny dovede teprve dospívající kravka před třetími narozeninami vrazit roh, a co by to udělalo s lidským tělem... a k čemu by bylo dobré, kdyby měla rohy opilované. Zeptejte se na Smíchově.


V Abaránu. Všimněte si mládence v pruhovaném tričku: Byl tam, a teď je tady. Někteří běžci a uhýbači provázejí tury, jednoho po druhém, na celé většinou několikasetmetrové cestě - jejich poslední. Tohle je víc sport a potřebuje to hodně kondice.


Nalákat na pohyb, to je podstata, ať je to umění, nebo pouliční zábava, která má turům ulehčit odchod ze světa.


V městečku Algemesí, pokus o torerský kousek. Balet to není, ale tady se cení už pouhý pokus.


Algemesí podruhé. Pouličních zábav s tury se účastní děvčata od nejstarších dob, podle dochovaných historických dokumentů, a samozřejmě i dnes, viz foto, takže s těmi povídačkami o španělském sexismu není všechno v pořádku.


Děvče a býček, v Algemesí.


V městečku Moratalla, z tribuny, odkud Martita slezla, aby se nechala honit tury taky - tedy aby je fotila z blízka, že ji budou honit jí nějak nedocházelo. A taky že jsme měli žízeň. Že prý na té tribuně nebude, kdyby ji to mělo zabít, že odtamtud není nic vidět, a že je konec konců jedno, jestli nás zabije žízeň nebo rohy... takhle nějak se tam mluvilo, no a za chvíli bylo po statečnosti a pelášili jsme jak zajíci - více viz Gringo 7.


V městečku Moratalla. Běžci jsou sportovci, ale dámy v obecenstvu často chodí ve společenském.


Profesinální pastevec v Moratalle. Hůl nemá na to, aby zvířatům ubližoval, nýbrž aby s ní lomozil.

Někdy se zvíře nechce vydat žádoucím směrem a reaguje na všechno možné, jen ne na pohyb běžců a pastevců, a tak si pastavec pomůže získat pozornost tura tak, že do něčeho holí mlátí a dělá rámus, a s holí mává, aby se udělal nápadným a větším. Čím větší nepřítel, s tím věčí chutí tur zaútočí - a povede se dostat ho, kam třeba. Nejsou to bojázlivá zvířata.


Jako v Pamploně. Bíločervený dres je ale jen náhoda, tradice to není a Hemingway to ve dvacátých letech nemohl zažít. Baskický i navarrský kroj je tmavý - modročerný, bíločervený kroj je až moderní vynález, asi pro to, že jsou na něm lépe vidět skvrny od červeného vína, což je jindy nežádoucí, ale při fiestě to šlechtí.


Krasavice a vražedná kravka, která v Moratalle domordovala a poslala do nemocnice jednoho z běžců (viz Gringo 7), ale to my v tu chvíli nevěděli - stalo se to asi 300 metrů ulicí níž, a tahle se nám líbila nejvíc. Nehodu jsme pak viděli v baru - přenos se vysílal z asi tuctu kamer rozmístěných na ulici ve všech barech, a potom i záznam nehody. Ten se dostal i do zpráv a říkali, že je zázrak, že kluk vůbec přežil.

Divoké kravky mají tvář jako laň, ne jako hovězí kus, výrazně štíhlejší než býk, a rohy často všelijak pokroucené a omlácené o zdi a rytím v zemi. Hroty rohů kravek se nijak nechrání, na rozdíl od býčích rohů, ale někteří chovatelé to nedělají ani u býků i za tu cenu, že býka s poškozeným rohem neprodají, natož když se jim býci pozabíjejí, což občas dělají. Tvrdí, že mají-li chuť omlátit si roh, nebo se navzájem zapichovat, ať to dělají, je to součást jejich svobody, a chránit jim hroty kusem novodurové trubky z nich dělá... mění jim to osobnost, řekněme korektně. Chlap má být nechráněný - a svobodný. Kravky jsou v tomto ohledu svobodné vždycky, hroty rohů se jim nechrání nikdy, profesionální arénu nepoznají.


V Moratalle. Zabijácká kravka se zjevně líbila nejen nám.


To je pořád ona - není překrásná? Kluk lítal jako hadrový panák, ale když se po dvaceti minutách probral z bezvědomí, nebylo mu nic kromě otřesu mozku, a šel zpátky - jak popsáno.


Zpět v Abaránu. Vedro, barevná trička, všeobecný chaos, šum a randál - a všechno tím či oním způsobem soustředěno na tura. Nemusí to být býk a nemusí být černý. Rohatý je vždycky, není to Milka. Do toho Martita: "Jdi někam pro pivo, chceš umřít vedrem, nebo tam..." Nikde, pochopitelně, no ale někdy se dějí strašné šaškárny...