171 / Jak jsem se vydal do Země nomádů

07.06.2021

Kdy já byl naposledy před coronavirem v kině? Připadá mi, že před šedesáti lety na Trnkově Kuťáskovi a Kutilce, což je doopravdy můj úplně první zážitek v biografu. 

Když už se konečně může do sálů, jako správný snob jsem si vybral snímek Země nomádů, který mj. dostal Oscara za nejlepší film, jakož i poprvé v jeho dějinách režisérka čínského původu Chloé Zhao. A dobře jsem zvolil, protože se mi tento příběh bezdětné vdovy, která putuje v dodávce Amerikou v hledání práce, trefil přesně do nálady. 

Jak napsal výstižně můj oblíbený kritik Peter Travers z magazínu Rolling Stone, "rezonuje právě teď, když nám všem pandemie sebrala pod nohama záchrannou síť." Zároveň se asijské tvůrkyni podařilo přesně zachytit odvěkou toulavou duši Američanů. 

Zlatou soškou zaslouženě dekorovaná Frances McDormandová v hlavní roli vyjádřila dokonale samotu a beznaděj Fran, která s klukovským sestřihem vypadá jako dcera Jarmily Kratochvílové a Jiřího Schmitzera. K nejsilnějším scénám patří ta, v níž nahá mlčky spočívá v jezírku a snaží se najít nirvánu aspoň v přírodě. Režisérka zcela přirozeně prolnula její niterné herectví se skutečnými nomády, kteří představovali sami sebe a taková Charlene Swankie by si zasloužila dalšího Oscara za dojemnou postavu ženy, jíž se splní sen zemřít v hejnu vlaštovek. 

Země nomádů je skutečně nádherné, jemné a něžně smutné dílo, které rád doporučuji všem, covidovými strázněmi neokoralým divákům!

J. R. 7. 6. 2021