172 / Má fotbalová polyamorie

14.06.2021

Jen pár dní před vypuknutím fotbalového mistrovství Evropy odehrály se dva křty znamenitých knih, zabývajících se tímto nejkrásnějším sportem.

Ale pozor, psát o kopané není žádná brnkačka, jak by řekl jeden z jejich autorů. Zápasy se musejí prožívat přímo na stadionu nebo aspoň u televize, ale jen si o nich číst? Není každý Ota Pavel či Nick Hornby. 

Jsem proto velice potěšen, že oba svazky se nádherně povedly a musím je tu neprodleně pochválit, čímž se vědomě dopouštím polyamorie. Taky jsem zprvu nevěděl, co ten výraz znamená, dokud mi ho Andrej Babiš nenašel ve slovníku. Mám je zkrátka stejně rád. 

Osobně znám pěkných pár roků bývalého slávistického kustoda Václava Petráka a nikdy mu nezapomenu, že našeho po těžké nehodě zotavujícího se syna, malého fanouška, vzal v rámci rekonvalescence do kabiny mezi obdivované borce. Zkušený novinář MF Dnes Jan Palička ho důkladně vyzpovídal v díle Sešívané srdce. A že má Vašek na co vzpomínat jako svědek slávistické historie! 

Na časy, kdy červenobílá vlajka plakala v bolševickém vichru a svobodně a vítězně se rozvinula při vytoužených ziscích titulů. Samozřejmě poznal v zákulisí všechny hráče a tak ani na křtu nesměly chybět všechny legendy. Ve výtahu jsem se třeba potkal s jedním z idolů, kanonýrem Robertem Segmüllerem, s nímž jsem kdysi v dobách mé sportovní novinařiny pořídil rozhovor. Je mu čerstvě šestasedmdesát, nohy jakžtakž slouží a cigárko jsme si spolu dát prostě museli, my zešedlí zrzkové. 

Věřím, že gejzír historek z Vaškových úst pobaví i poučí i ty, kteří si myslí, že se hraje na třetiny. 

Druhého autora nádherně obrazově vypravené skoro šestisetstránkové bichle Zápasy, které změnily můj život (Poločas první 1974-2004) - Jaromíra Bosáka - jsem napřed poznal ušima. Hned mě okouzlil a pobavil jeho originální styl komentování po šedivých časech nomenklaturních kádrů Holubce a Škorpila. 

Sice jsem o něm jednou napsal, že by pro vtip zabil i vlastní babičku, ale šel prudce nahoru a dodnes je vedle Roberta Záruby jedničkou v oboru.

Znamenitě vyšel nápad, kdy Míra postupuje od prvního velkého mače, který sledoval ještě jako školák na přístroji Tesla Orava, k vynikajícímu otevření pohledu do komentátorských kójí, kde perlil coby dospělý profík. 

Jak Bosák mluví, tak píše, šťavnatě, zábavně, s četnými trefnými hláškami, které by mu i Woody Allen záviděl. Už se moc těším na druhý díl. Když mi vepsal při autogramiádě věnování Pěkné počtení, rád tímto odpovídám, že jsem si opravdu moc pochutnal a budu-li tázán, zařadím jeho opus mezi knihy roku. 

 A závěrem jedno zobecnění. Rád čtu paměti lidí, kteří ve svém oboru něco dokázali a zůstali pokorní. Ochraňujte nás všichni svatí před případnými sebranými spisy Tomia Okamury nebo před básnickou sbírkou Aleny Schillerové. 

To už je tisíckrát lepší i o tom fotbale si jen číst.

J. R. 14. 6. 2021