173 / Denní drobty z mé zásuvky

21.06.2021

Nedávno jsem se na Facebooku posmíval Michalu Vieweghovi, že v poslední knize Zrušený rok píše jen proto, aby něco napsal. Ne, že by se mi to dnes přihodilo, neboť ve vzduchu pořád poletuje hejno pestrých témat. Usoudil jsem však, že vysmejčím pár drobtů z mé zásuvky, které by neměly zapadnout. 

O zázračné Barboře Krejčíkové se napsalo snad všechno, jen bych rád dodal, že mě vedle tenisového mistrovství zaujala i tím, jak plynule mluvila při děkování anglicky. 

Básnířka Alena Vířníková Bajkalská se u ní mohla učit. 

Pakliže poslanec Jaroslav Foldyna označil členy sexuálních menšin cizím slovem za devianty, rád mu jadrně česky opáčím, že to pronesl úchyl a pošuk, který ještě v roce 1987 lezl do KSČ, a obdivuje Putinovy Noční vlky. 

Pokud jde o literární dluhy, opožděně jsem se dostal k vynikajícímu románu Mlčení, který vydal zaručený Vyšehrad ve druhé edici ve skvělém překladu Libuše Boháčkové už před čtyřmi roky, jehož autorem je klasik Šúsaku Endó. Sugestivní autentický příběh tragické křesťanské misie do Japonska v 17. století zfilmoval zdařile Martin Scorsese. 

Dozvěděl jsem se z něj o kruté morální zkoušce, kdy podezřelí museli podstoupit tzv. fumie, šlápnout nebo plivnout na obraz Krista nebo Panny Marie, aby prokázali, že se zřekli víry. Docela by mě zajímalo, jestli přicházející hosté na oslavu osmdesátin Václava Klause, taky povinně šlapali na portrét jeho prezidentského předchůdce.

J. R. 21. 6. 2021