181 / A přece se (bohužel) točí...

16.08.2021

Zatímco loni se objevilo hned několik velmi zdařilých českých filmů jako Vlastníci, Staříci, Šarlatán či Krajina ve stínu, letos to v biografech vypadá jako u snědeného krámu. 

 Jak Prvok, Šampón, Tečka a Karel Patrika Hartla, Okupace Michala Nohejla, tak i Muž se zaječíma ušima Martina Šulíka stůňou na stejné choroby. Na nulovou dramaturgii, povrchní scénář a žánrovou rozplizlost. Jako by nebylo zajímavějších témat, než krize mužů středního věku. Nu ano, nejsou spokojeni v práci, najdou si mladou milenku, s níž čekají dítě, rozvedou se, ale co s tím dál? 

Hartl si vymyslel trapné šaškování s pubertální sázkou a obnažováním, Šulík zcela zahozený nápad, který daleko hlouběji zpracoval Italo Calvino v povídce Otrávený zajíc, o dlouhých uších krále Lávry nemluvě. Okupace by ráda bořila mýty a stereotypy o naší národní povaze, ale jen je zmnožuje. 

Ve všech případech je mi líto jinak dobrých herců, ale zde nemají, co předvést, leda pitvoření se, viz Martin Pechlát coby zpívající drag queen. A uměle přilepená ke Krobotově spisovateli je postava jeho kolegy Oldřicha Kaisera, která kvůli většímu efektu skončí na psychiatrii. Zkrátka žádná originalita, všechno už jsme někde viděli. 

 Nelámu nad postpandemickou produkcí hůl. Těším se třeba, až do kin vběhne Zátopek. 

Ten musí zvítězit!

J. R. 16. 8. 2021