186 / Já chci taky režírovat v divadle!

20.09.2021

(Na fotografii jeden z nejznámějších českých divadelních režisérů, Ladislav Smoljak, otec vydavatele Prvního slova. Letos by oslavil 90. narozeniny.) 

Nevím, proč se posmíváte Jiřímu Ovčáčkovi, že hlasitě volal Hospodina. Zkrátka si vzpomněl na doby, kdy pracoval v komunistických Haló,haló, haló novinách, no.

Já volal minulý týden taky, ale spíš kamarádům do různých divadel, že bych si rád po dlouhém půstu spravil chuť na nějakém dobrém představení.
Nikoli Hospodin, ale bohyně Thálie jako by se urazila, že jsem si jí skoro rok nevšímal, marně jsem mával osvědčením o očkování, a seslala na mě do hlediště sérii morových ran. Snad pochopíte, že zbaběle nebudu jmenovat, ale nerad bych si to s některými dávnými známými rozházel.

Vezmu to obecně. Nabyl jsem po těch posledních velmi neuspokojivých diváckých zážitcích dojmu, že režírovat dnes může každý, stejně tak jako kecat do sestavy fotbalovým trenérům. Pokud se českému filmu právem vytýká nedostatek citlivých dramaturgů, totéž platí zde. Pokud už se do repertoáru zařadí nějaký klasický kus, tak ho musí holobradý režisér tzv. proškrtat, čili zmrvit.

Aby nebyl podezírán ze staromilství, v romantickém dramatu místo historických kostýmů rytíře navlékne do skafandrů kosmonautů a místo meči se bojuje laserovými paprsky. Třeba.

Je-li v textu z počátku minulého století protiválečné téma, nenapadne ho nic polopatičtějšího, než že jedna postava počne nečekaně zpívat
Lennonovu Give Peace A Chance.

Jsme v dusném předvolebním podzimu a tak se na spřízněné publikum (jako za bolševika!) průhledně dvojsmyslně pomrkává a velkou figurou musí být řečník šejdíř a idiot, který má problémy s češtinou a slibuje v monologu, co nemůže splnit jako tamti v projevech, máte to? Rozhodně neuškodí, když jedním z protagonistů je politik ožrala s rusky mluvícím sluhou.

Je mi líto, ale musím coby vetchý pamětník porovnávat s nezapomenutelnými inscenacemi Jana Grossmana, Ladislava Smočka, Evalda Schorma, Luboše Pistoria, Evy Tálské, Karla Kříže, Miroslavů Macháčka a Krobota, Petera Scherhaufera či Andreje Kroba. Čest výjimkám.

A tak se taky hlásím, jestli by mě nevzala nějaká pražská scéna. Mám nápad upravit a zrežírovat tu zatuchlou trapárnu o Romeovi a Julii aktuálně. Rody Monteků a Kapuletů budou znesvářené podle toho, který nosí a naopak odmítá roušku. A ta holka nakonec umře na covid. Věřím, že se mé nabídky rychle někdo chytne, dřív než poslanec Volný najde zástrčku k hlasovacímu zařízení ve Sněmovně.

Volejte i v noci! Váš příští rejža.

J. R. 20. 9. 2021