190 / Kdo je osamělejší, písničkáři nebo prezident?

18.10.2021

Baviči všeho druhu prožívají v těchto dnech úplné žně. Stačí na pódiu říct jen slova "ÚVN", "vlastnoruční podpis" nebo jméno "Radek Vondráček" a publikum se válí smíchy. 

Zažil jsem to v pátek, když jsem se po třech letech pandemické pauzy vrátil s poslechovkou na jednu z mých nejoblíbenějších štací, do hospody U Krobiána v Berouně-Hostimi. 

Odjakživa tam chodilo vynikající, vnímavé publikum, tolerantní a vděčné i za mou hudební osvětu, v níž jsem ho mučil písněmi, které na Radiožurnálu určitě nikdy neuslyšíte, třeba od málem devadesátileté Brazilky Elzy Soares, rumunského virtuóza na cimbál Toniho Iordacheho nebo kapely Kondi Band ze Sierra Leone. A potěšilo mě, že mezi zhruba třicítkou posluchačů nechyběli ani štamgasti Tereza Boučková s mužem Jiřím (ještě aby nepřišli, když bydlí za rohem ve vsi Záhrobská u Svatého Jana pod skalou!) a můj dávný brach z Havlovy prezidentské kanceláře a spolupořadatel koncertu Rolling Stones na Strahově, produkční Jakub Mejdřický. 

To víte, že se s tím nemažu ani na jevišti. Původně jsem chtěl večer zahájit aktuálním povolebním songem Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu, ale nějak jsem ho nemohl najít, asi mi ho ukradla Marta Semelová. Dostatečnou náhradou byl jednak Hašlerův věštecký pochod z roku 1919(!) Kampak na nás, bolševici, a Dědečkova, snad až příliš průhledná novinka Potkan. A navrch jedovaté vyznání mého favorita Quida MC Já volím StB. 

Obvyklá popřestávková dotazovna se tentokrát zvrhla v debatu o tom neskutečně trapném tyjátru kolem Miloše Zemana. Napadl mě v této souvislosti jediný příměr. Představte si, že tehdejší hradní kancléř Karel Schwarzenberg pašuje za nemocným Václavem Havlem do nemocnice Milana Uhdeho a mluvčí Ladislav Špaček místo odpovědí novinářům volá Hospodinovi! 

Abych nevypadl z naladění na hudbu, která se v médiích vůbec neobjevuje, o víkendu jsem pak zamířil na Festival Osamělých písničkářů v břevnovském klubu Kaštan. Honza Burian měl už někdy před devatenácti lety výborný nápad založit volné sdružení trubadúrů a trubadúrek a dát příležitost a prostor vesměs neznámým, ale šikovným hudebníkům, v návaznosti na někdejší legendární Šafrán. 

Připadal jsem si jako na abiturientském srazu. Neobyčejně talentovanou všestrannou Tamaru Nathovou jsem totiž hrával na pořadech před třiceti lety, když ještě vystupovala s osmiletou holčičkou Andreou Šimůnkovou v báječném Duu Cvrnk. Pak nám zmizela do Austrálie a už je zpátky. Nikam tak daleko neodjela má milá bratislavská Zuzana Homolová, ale zkrátka jsem ji dlouho neslyšel. Ani Petra Vášu z brněnských skupin Z kopce, Ošklid a Ty Syčáci. Abychom si tu prodlevu vynahradili, šli jsme se spolu aspoň vyčůrat na toaletu a pak jeli tramvají do centra. 

A další, dobře utajená výtečná Martina Trchová mi dokázala, že se dá napsat lyrická písnička i o věšení kalhotek a kapesníků na smíchovském balkóně. A je jich plno, zpívající grafolog Jan Jeřábek, kterému vážně kvůli pravosti prezidentova autogramů volali z TV Nova, nebo bluesman, Dylanův překladatel a novinář, hoden svého příjmení Michal Bystrov. 

Nemám tak úplně pravdu, že se o tyhle nedobrovolné solitéry nikdo nestará. Vydavatelství Galén jim všem loni vydalo vánoční kompilaci Šťastné a osamělé. Pár lidem ji určitě dám pod stromeček, proč vy ne? 

Jaký paradox, že se tohle povzbudivé setkání údajně osamělých písničkářů odehrálo jen kousek přes kopec od místa, kde zcela orientovaná hlava státu volá v opuštěném pokoji po svém Ovčáčkovi: "Andreji, kde jsi? I Vráťa mě už opustil!"

J. R. 18. 10. 2021