191 / Jak mi Carl Jung kontroluje psaní pamětí

25.10.2021

Konečně jsem překonal covid prokrastinace, který mě poutal k obrazovce, na níž jsem fascinovaně sledoval čím dál, tím fantasmagoričtější výkony neužitečných idiotů (abych s dovolením opravil termín soudruha Lenina) Radka Vondráčka, Jaroslava Foldyny, Vratislava Mynáře a Jiřího Ovčáčka. 

Už přes týden tedy obětavě dřepím u počítače a píšu slibované paměti!

Nejsem zrovna originální, začínám narozením, ale i to bylo vlastně kuriózní, což předjalo můj další život. Z frajeřiny jsem hlásil milému vydavateli Lubomíru Houdkovi, že právě v chronologickém textu maturuji, načež mě hnal, ať už jdu na tu vysokou. Musel poněkud znejistět, když jsem se mu svěřil, že mi nabízejí vstup do KSČ a já nevím, jak se rozhodnout. 

Pan Alzheimer se mi zatím návštěvou vyhýbá, ale přesto jsem musel napsat ředitelce mého třeboňského gymnázia Anně Kohoutové žádost o upřesnění. Měli jsme třídního, kterému jsme familiárně říkali Bohouš. Ale občansky se jmenoval jak? Vstřícná Anna mi okopírovala stará maturitní vysvědčení a z nich jsem zjistil, že to byl Bohuslav! 

Dbám na to, aby všechna fakta souhlasila, ještě to tak, aby pak mě, starému hnidopichovi, někdo vytknul, že tam mám chybu. 

A navíc mi korektora dělá z nebes proslulý psycholog Carl Jung a dokazuje, že jeho pojem "synchronicita", totiž že nic není náhoda, stále platí. 

V líčení jsem například dorazil do roku 1980, kdy mě bolševik omylem poprvé pustil na Západ. V Paříži kráčím po bulváru a náhle jsem na nároží objevil plakátek, že v jednom kostele má koncert Karel Kryl! Samozřejmě jsem ho navštívil, o čemž podrobně píšu. Ale jakpak se ten kostel jmenoval, aha? 

A teď ty náhody. V den, kdy jsem se zasekl, jsem v Praze potkal bývalou Karlovu manželku, která slíbila, že mi to z jeho archivu doplní. Ještě předtím jsem v popisu dějů kolem folkového sdružení Šafrán vyzdvihl nezastupitelnou roli jeho manažera Jirky Pallase. Vím, že se ženou Jitkou emigrovali po podpisu Charty s malým synkem Hynkem, leč, jak starým? Osvědčený Jungův duch mi Jirku přihrál do Café Louvre, kde jsem se od něj dozvěděl nejen jeho věk (dva roky), ale též že je dnes z něj ve Švédsku filmový kritik, který natočil dokument o Bergmanovi Trespassing Bergman. 

Všechno zkrátka nevygůglujete. A teď už mě laskavě nechte, chystám se při folkové Lipnici uvést na pódium jistého Václava Havla, ale nevím, jestli to udělám, mohl by z toho být velký prrrůserrr!

J. R. 25. 10. 2021