193 / Jak mě v Šemanovicích pokousala Nostalgická myš

08.11.2021

Jak tak člověk doklopýtá do důchodu, mylně si myslí, že už ho nic na tom světě nemůže překvapit, všude byl, všechno zná a všechno viděl. A pak jenom zírá. 

Nemyslím teď tím třeba to, že prezident chce dát medaili předlistopadovému komunistovi, důvěrníku StB a konečně i skvělým příspěvkem v pořadu 168 hodin usvědčenému przniteli svých pacientek, psychiatru Janu Cimickému. A co rovnou Řád bílého predátora? 

Jde mi o příjemné objevy. V sobotu jsem tedy poprvé navštívil multikulturní centrum Nostalgická myš v Šemanovicích u Kokořína. Kvůli nemoci jim odpadl koncert Vítkova kvarteta, tak jsem se tam vnutil s poslechovkou a dozvěděl se historii objektu. Z bývalého vepřína tu vzniklo unikátní místo, kde točil Ondřej Suchý, zdejší obyvatel, rozhlasové Nostalgické muzeum zábavy a vysílal se odsud Salon Cimrman, na zdech jsou k vidění podpisy slavných hostů, ale též piáno Jiřího Šlitra a jiné semaforské relikvie. 

Pořádají se zde koncerty zaručených jmen (Ivan Hlas, Michal Prokop, Luboš Pospíšil), vernisáže (právě teď fotografií Ivana Prokopa) a tvůrčí dílny. Nu, jak to mé debutové hostování vzniklo nahonem, nepřišly zrovna stovky zájemců. Tak jsme brechtovsky zrušili bariéru mezi pódiem a hledištěm, sesedli se sousedsky kolem příjemně sálajících kámen a já pouštěl, jak mám ve zvyku, co zrovna chci. 

Třeba Hašlerovu stále aktuální píseň z roku 1923 Kampak na nás, bolševici, tango Františka Skály Urnový háj, lidovou z Prácheňska Má zlatá matička v podání mé favoritky Milli Janatkové, v nedalekém Mělníku zrozené, burcující Stesk Olina Nejezchleby, coby reklamu na jeho vystoupení, které tu má s Norbim Kovácsem příští sobotu, nebo ironickou My věříme Babišovi všecko Quida MC. A dušičkově vzpomínal na Jana Vodňanského a Jiřího Cerhu. 

Po skončení jakoby oficiálního programu jsme s přítomnými probrali, co se dalo, toho hrdinu který na ARO dokázal měsíc nekouřit, výsledky voleb, ba i fotbal. Neovládl jsem se a skvělému hostiteli akce, bývalému říčnímu kapitánu Martinu Mrázkovi, který se o mne vzorně staral s partnerkou Mirkou Bozděchovou, a zarytému Pardubičákovi, jsem pak napsal z Prahy provokativní SMS, jestli neví, jak hrály v neděli Pardubice se Slavií. Pro nezasvěcené, dali jsme jim 5:0! 

I proto jsem prožil nádherný víkend s úžasnými lidmi vesměs havloidních názorů. Nechci používat poněkud otřepaný termín o soli Země, ale právě na takových, jako jsou oni, stojí kulturní život i mimo centra a díky nim svobodně dýcháme i v momentálním babišovském smogu. 

 Součástí honoráře bylo také nádherné šedivé tričko, na němž nakreslená myš poslouchá gramofon. Takže, abyste věděli, až mě v něm někde potkáte, nezdětinštěl jsem, ale těžce mě pokousala Nostalgická myš ze Šemanovic. Jen si tam sami udělejte pěkný výlet!

J. R. 8. 11. 2021