Díl čtrnáctý čili NEPORAŽENÁ

15.08.2021

Verónica a její býci z chovu Alamar přežili socialisticko-komunistický hladomor za pandemické stopky a v pátek, 13. srpna, měli obnovenou premiéru v murcijském městečku Blanca.

Jsem na to pyšný skoro tak, jako by to byli moji vlastní býci.

Vy nevíte, kdo je Verónica, a nechápete, proč by její býci, nedostanou-li se do profesionální arény, neměli přežít?

Verónica Rodríguez (32) je "zabíječka" čili matadora, což je po staletí užívaný ženský tvar slova "matador". A dnes především chovatelka. Pracuje v oboru považovaném Evropou za výhradně mužský: Dovede zabít nespoutaného divokého býka, tváří v tvář, chladnou zbraní, ale divoké tury zároveň chová, to především, stará se o ně a den co den je ošetřuje na rodinném ranči.

První profesionál býčích arén, který kdy promluvil pro české noviny, a rovnou mladá žena překvapivě křehkého dívčího půvabu, vám to řekne sama, jak to s býky je a co s nimi bude, nebudou-li býčí zápasy. To abyste neměli pocit, že vám Gringo vnucuje nějaké své ničím nepodložené "názory". Ne. Gringo říká jen to, co ví, a názory si nechává pro sebe. Ty znát nechtějte. Za rámeček byste si je nedali.

Není žádný názor, nýbrž zjevný fakt: Je jedině čestné profesionálně i lidsky, nechat konečně jednou - poté, co už byli tiskem na severu pomlouváni a ostouzeni jako málokdo - promluvit také profesionála z býčích kruhů; a kromě názorů - nepodložených ničím kromě zbožných přání a chyb v sebehodnocení - nepřátel býků a českých novinářů se dozvědět také nějaká fakta z úst někoho, kdo býky zná a miluje.

Tady je rozhovor. Tentokrát nemluví Gringo, jen se ptá, jelikož je zvídavý a ptát se umí, ale mluví zabíječka a chovatelka divokých býků sama. S Verónikou, která je jako většina matadorů stejně zdvořilá a uhlazená jako stručná a rázná, jsem rozhovor pořídil loni.

Jaký je vztah torera ke zvířatům? (Pozn.: Torero je každý profesionál, který má něco společného s divokými tury, "toreador" známý z novely a stenojmenné opery Carmen není nikdo.)

Vím, že tomu nebude spousta lidí věřit, ačkoli mluvím o své opravdové zkušenosti: Cítím se ve vztahu ke všem zvířatům přecitlivělá. Všichni doma jsme takoví. O kravky a býky se staráme se vší láskou a s naprostým odevzdáním. Máme na ranči i jiná zvířata a stejně tak se staráme o ně. Dokonce jsme tu svého času měli smečku opuštěných psů, které jsme adoptovali.

Občas se má za to, že torero je bezcitný člověk. Jenže tak to není.

Zabíjela jsem už v aréně zhruba při stovce korid, ale nejsem schopná dívat se, jak se při zabíjačce zabíjí vepř. Nemůžu to vystát. Je to tak neuvěřitelné?


Torera, chovatelka a ošetřovatelka divokých turů a novinářka Verónica Rodríguez na rodinném ranči Toros del Alamar ve španělské autonomii Murcia. Foto: Archiv VR


Vzpomínáte si na důvod vašeho rozhodnutí stát se torerou? (Pozn.: Torera je tvar slova torero v ženském rodě.)

To, proč jsem se do býčí fiesty zamilovala, je podle mě bezpochyby její velkolepost, všechny city, barvy, triumfy... dokonce i zvláštní vůně, kterou odpoledne býků má. To všechno se mi jeví magickým. (Pozn.: "Odpoledne býků", šp. tarde de toros, je ve španělštině ustálený termín nabitý symbolickými významy přeložitelný do češtiny snad jako "obřad slavného dne".)

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

To, že jsem schopná zachovávat věrnost svým zásadám a vystupovat tak, abych byla vždycky respektovaná jako profesionál.

Snaž se být dobrý, nic jiného nerozhoduje (čili Jak Verónica zdvořile, ale razantně odmítla nechat se navléknout do role feministky)

Je pro dívku obtížnější než pro chlapce postavit se před býka? Je pro ženu obtížnější překonat strach nebo bolest?

Inu... ženská konstituce je křehčí od přírody. Ale byla bych velmi nerada, kdyby se slovo "křehčí" nějak zneužilo. Nechci tím říci, že žena je oproti muži v nevýhodě, že je něčím míň, nic takového, ale když porovnáme fyzickou sílu muže a ženy, žena je jednoduše slabšího ustrojení. Jenže při umění vystoupit s býkem nerozhoduje fyzická síla, nýbrž citovost. A v tomto ohledu si nemyslím, že je nějaký rozdíl mezi mužem a ženou. A kromě toho je to tvrdé povolání, jsou tu rány a probodení, a to podle mě bolí stejně muže jako ženu.

Vím, že jste v současnosti v rekonvalescenci. Souvisí to s povoláním torery?

Mám problémy s krční páteří, což je důsledek zranění utrženého v aréně už před lety. Občas mě to trochu omezuje v běžných aktivitách. A v současnosti se zotavuji z vnitřního krvácení, k němuž jsem přišla už před několika měsíci.

Je pro dívku obtížnější než pro muže proniknout do býčího světa? Čelíte nějaké formě diskriminace ze strany mužských kolegů?
Je to stejně těžké pro oba. Jen podíl mužů, kteří usilují stát se torerem, je mnohem vyšší, to je prosté. Ale když vyrazí býk do arény, nečiní žádné rozdíly mezi mužem a ženou, musíš se snažit být dobrý. Nic jiného nerozhoduje.

Nemohu říct, že by mě můj ženský stav vystavoval nějakým předsudkům. Mám v oboru skvělé přátele, kteří mě milují stejně jako já je, a vždy mě respektovali.

Jaké jsou vztahy v býčí komunitě? Převládá rivalita, nebo solidarita?

Býčí svět je velmi soutěživý a velmi tvrdý. Samozřejmě, že v něm je i nespravedlnost a osobní zájmy, bezpochyby víc než ve kterémkoli jiném oboru. Ale mé vztahy s kolegy jsou báječné. Tajemství spočívá ve schopnosti stát se sám v sobě hodným respektu.

V býčí aréně je rivalita vždycky. Ale vně arény je třeba být dobrým kamarádem. V býčím světě je všechno.

Ovlivnily vás některé slavné matadory jako Cristina Sánchez nebo Mari-Paz Vega? Stýkáte se?

Jistě, ovlivnily mne - kladně - jednoduše pro obdiv, jaký člověk chová ke každému torerovi, jako jsou ony, ke každému, kdo byl schopen vybudovat úspěšnou kariéru v oboru tak tvrdém. A samozřejmě, příležitostně se vídáme.


 Třetí nejvlivnější Evropanka roku 2016 podle BBC Conchi Rios (30) v den povýšení do nejvyšší hodnosti "matadora de toros", což ji opravňuje vystupovat s pětiletými býky. Foto: Marta Rákos, Cehegín (Murcia), 2016

Největší španělská matadora současnosti Mari-Paz Vega (46), která dosáhla hodnosti nejvyšší - celý výraz zní "matadora de toros". Foto: Marta Rákos, Huesca (Andalusie), 2016

Na mužskou a ženskou kategorii nerozlišují ani býci, ani talent. Mladičká Carla Otero (18, tehdy 13!) při vystoupení s dvouročkem. Patří mezi největší naděje své generace a ve své kategorii "matador de novillos", což je o hodnost výš, než jaké dosáhla Verónica. Foto: Marta Rákos, Alicante, 2016

"Nerozhoduje síla, ale citovost." Veroničina "sestra ve zbrani" Elena Serrano (22) téže hodnosti - její plný titul zní "matadora de novillos sin picadores". Foto: Marta Rákos, Abarán (Murcia), 2017


Máte mezi současnými matadory vzor, a pokud ano, proč právě jeho nebo ji?

Ano, velmi obdivuji matadory - umělce. Mám ráda umění.


Pozn.: Slova "umělec" a "umění" jsou tu užita jako odborný výraz, nikoli jen v obecném smyslu. 

V nejzákladnějším členění lze matadory podle stylu práce rozlišit na "zápasníky" (lidiadores - nevyhýbají se velkým problematickým zvířatům, s nimiž odvedou zarputile poctivou práci); matadory-baviče (toreros espectaculares - vystoupení prokládají mnoha líbivými kousky, ale často jsou to laciné triky); matadory-strašiče (toreros tremendosos - často působí na publikum zbytečným hazardem); a matadory-umělce (toreros-artistas), kteří nebezpečí ovládají a využívají k tvorbě s představivostí a přesností sochaře, publikum chtějí povznést. 

V současné generaci je nejméně půl tuctu svrchovaných umělců, z českého hlediska jsou zajímaví: dosud aktivní Enrique Ponce, který už před mnoha lety pronikl asi jako první matador v dějinách do české středoškolské učebnice španělštiny, a Sebastián Castella, první muž se slovanskou krví, který kdy stál v profesionální aréně před rohy divokého býka: Je Frankopolák, Polák po matce, polské emigrantce.


Bez koridy a bez pomoci bude plemeno vyhubeno, zvířata neudržíme

Co by se stalo s divokým býkem jako plemenem, kdyby korida nebyla?

Býk druhu toro bravo (pozn.: dosl. "udatný", "skvělý" býk; endemický iberský potomek evropské variety pratura, nikoli domácí skot původem z Kavkazu domestikovaný za neolitické revoluce) se chová výhradně pro zápas. Neexistuje žádná jiná forma chovu pro jiný účel nebo užitek. Zanikne-li korida, znamená to záhubu celého druhu toro bravo, vyhynutí.

Za koronavirové krize už muselo mnoho chovatelů poslat svá zvířata na jatka, protože býčí slavnosti se nepořádají, oni neprodávají býky do arény, náklady na chov jsou ale pořád stejné, a tak zvířata nelze udržet. Uvědomte si, že odchovat čtyřletého býka stojí spousty peněz - na krmivo, veterináře, pojištění... Kdyby neexistovala korida, co si s nimi počneme?

Ztráta odbytu teď, za pandemie, působí strašné škody. Pokud nedostaneme žádnou finanční pomoc, nebude nakonec možné zvířata udržet při životě.

Chcete říci, že ačkoli zjevně nemáte odbyt a vláda vyhlásila heslo "nikoho nenecháme pozadu", nedostáváte žádnou podporu?

Ne, ani na celostátní úrovni, ani od Murcijské autonomie. (Pozn.: Některé autonomie, například Andalusie, chovatele alespoň nějak, byť zdaleka ne dostatčně, podporují.) Přitom chovatelé jsou jediní, kteří mají pevně dané každodenní výdaje, ať mají odbyt nebo ne. Jejich zvířata přece potřebují krmivo a každodenní péči, ale zdá se, že tomu nikdo nechce rozumět. Finanční pomoc je nezbytná, jinak stáda budou muset být krutě redukována - a nakonec prostě vyhubena.


 Velké výdaje a žádné příjmy. Operace býka jménem "Malý opilec" (Borracherito) pobodaného v květnu v souboji s bratry nebyla zadarmo. "Probral se z narkózy a žere!" hlásila Verónica hned po operaci s dovětkem: "Ať se nikdy nevytratí úcta a láska k udatnému býkovi!" Z pomoci zemědělcům byli chovatelé turů druhu toro bravo vynecháni, ač ekologicky obhospodařují 540 000 hektarů Španělska (pro srovnání: patnáctinásobek rozlohy Krkonošského národního parku). Foto: Archiv VR


Takže může toto "opomenutí" vlády vystavit iberského býka nebezpečí vyhynutí?

Samozřejmě! Pokud nepřijde finanční pomoc a nebudou se moci pro koronavirová opatření pořádat býčí slavnosti. Žádný chovatel nakonec nebude schopen v chovu pokračovat, svá zvířata nezachrání. V důsledku bude vyhubeno mnoho plemen, a pokud bude problém trvat, nakonec bude vyhuben celý druh toro bravo. Ale žádná podpora od vlády nepřichází.

Co jsou při práci na ranči při chovu divokého skotu vaše povinnosti? Jak vypadá běžný pracovní den na ranči?

Teď máme na ranči stosedmdesátihlavé stádo kravek, telat, trojročků a samozřejmě dospělých býků. Vstává se velmi brzy. Kolem osmé se musí všechna zvířata nakrmit a napojit, odehnat na pastvu a za vodou, když počasí přeje, ne-li, pak naplnit koryta. Což dělá hlavně otec, k ruce má teď jediného kovboje.

Odpoledne je pak nezbytné zajet na pastviny a na zvířata neustále dohlížet - například zda už se březí kravka otelila, anebo zda se býci neservali. To všechno se děje na svobodě, je to její součást, občas se ale stane nehoda, kdy je třeba zakročit: Jako když kravka odmítne tele. Musíme ho najít a odchovat je na láhvi. Anebo jako před několika měsíci, kdy se dva býci pustili do zápasu a jednomu z nich jsme pak museli zachránit život operací vážného bodného zranění.

Ta zvířata jsou náš život a pro nás je nejdůležitější, aby se měla dobře.

Chov bojového býka vyžaduje "naprosté odevzdání"

Býk pro řádnou koridu musí být dospělý a v dokonalé kondici, což možná někteří čtenáři nevědí. Co je třeba pro býka udělat, než může vstoupit do arény?

Dospělý čtyřletý býk stráví královský život na pastvině většinou tím, že se krmí a odpočívá. Nejdůležitější je, aby žil v naprostém míru, člověkem nedotčený.

Pak je tu velmi obtížná práce s výběrem matek, aby se vytvořil opravdu dobrý chov divokého skotu.

Jako torera pracujete na vašem ranči. Soudím tedy, že testování kravek - jejich předvedení skoro jako při řádné koridě - máte na starosti vy. Kolik kravek vám ročně projde pod torerským náčiním?

Ročně vždycky asi dvacet kravek. A musím říct, že je něco nádherného vidět pak plody těžké práce na vlastním ranči.

Prosím, vysvětlíte čtenářům, proč se kravky testují, když profesionální arénu nikdy nepoznají?

Inu, chovat divoké býky je dost obtížné. Především to vyžaduje naprosté odevzdání - a také značné finanční náklady... Obtížné je odchovat každého jednotlivého bojového býka.

Narodí-li se telata ženského pohlaví, vystupuje se s nimi v jejich dvou letech v domácí aréně, aby se zjistilo, jaké jsou jejich vlastnosti. Když jsou kravky dobré, udatné a ušlechtilé (pozn.: šp. bravas ynobles; míní se tím také to, že kravka neprchá před nebezpečím a boj o neomezené teritorium je jí milejší než svoboda získaná příliš lacino útěkem, ačkoli možnost prchnout je jí dána), jsou schváleny jako budoucí matky do chovu. Je to skutečná zkouška skoro jako při koridě. Ty, které neprojdou, jsou z chovu vyřazeny.

Totéž se děje s býky. Samci jsou předurčeni k boji v aréně a jsou omilostněni pouze tehdy, když je jejich potenciál být otci další generace udatných býků zcela nepochybný. Pokud ne, jsou v domácí aréně obětováni v boji, který je pro ně přirozený.


Polibek smrti. Práce na ranči při testech. Adorno čili "okrasa" je úkon, kdy matador jistý si tím, že tura odhadl, zvládl a zastavil, odhodí náčiní a předvede se zvířetem, jež před chvílí zuřivě útočilo, zdánlivě nemožný kousek: vzdá mu ničím neozbrojen hold a dokáže svou náklonnost. Není to trik z nejumělečtějších, ale vyžaduje velké znalosti, empatii a ohromnou odvahu. Foto: Archiv VR


Když si býk vybojuje milost a vrací se do chovu jako budoucí plemeník, nastává další těžká práce: Zjistit, zda to bylo k něčemu, zda je ten který býk ochoten pářit se. To nemusí být každý.

Bývá to tak, že jeden býk pak nakryje kolem třiceti kravek.

Když se narodí další generace telat a znovu procházejí výběrem, vidíme, kolik toho mají nejen z otce, ale i z matky. A také podle toho se pozná, kteří býci z minulé generace, bratři současných matek, mají předpoklady být dobrými bojovými býky - udatnými a vznešenými - v profesionální aréně.

Největší bestie v aréně je dav (španělské úsloví)

Co pro vás znamená umění vystupovat s býkem čili umění torea (pozn.: šp. arte del toreo)? Jak se cítíte ve chvílích, kdy jde toreo dobře?

Toreo je spád, rytmus, tempo, kadence... Toreo je citovost a umění... Toreo je kouzlo. Podle mě neexistuje žádné jiné povolání, které by ti dalo pocítit emoce tak intenzívní. Zažila jsem v aréně okamžiky tak nádherné a dojemné, že bych je nevyměnila za nic na světě. Zažila jsem také chvíle velmi drsné, které mi ale daly dospět ve velmi mladém věku. Jisté je, že dosud jsem v životě nenašla nic, co by se mohlo pocitům z umění torea byť jen přirovnat.


 "Odpoledne odpovědnosti." Verónica před zhruba trojročkem, který může vážit kolem čtyř metráků, rychlý je na krátkou vzdálenost jako dostihový kůň, jen je obratnější, a vyzbrojen je rohy, o nichž se většině plemen domácích bratranců v důsledku tisíciletí dlouhého šlechtění ani nesní. Foto: Archiv VR


Sportujete? Jsou matadoři, kteří o fyzickou kondici velmi dbají...

Fyzická kondice patří před býkem mezi prvořadé věci. Ale příprava matadora by měla být specifická, zaměřená výlučně na jeho povolání. Nezbytnou součástí je udržovat jisté návyky - včetně stravovacích, například. To je stejně důležité jako příprava na psychologické úrovni.

Světelný šat (pozn.: matadorský kostým, šp. traje de luces) je ve skutečnosti velice průhledný, nic neschová. Matador musí být naprosto vyrovnaný, musí vládnout úplným vnitřním klidem, aby dokázal být před býkem přirozený. Čili fyzický a emoční stav musí jít ruku v ruce.

Banální otázka, ale zeptat se s ohledem na čtenáře musím: Bojíte se býků? Máte strach ze smrti?

Torero se bojí hlavně odpovědnosti, ke zvířeti, k publiku i k umění, a samozřejmě tlaku publika. Ano, býk ti může snadno vzít život, ale jakmile začne odpoledne býků, torero na to nikdy nemyslí.

Jste v rekonvalescenci a sice teď nejste veřejně aktivní, ale pracujete tvrdě i přes zranění v domácí aréně. Máte čas na nějaké záliby? Anebo je to tak, že býci pro vás nejsou jen práce...

Samozřejmě, že ne! Příroda je mou vášní! Být v divoké krajině a obdivovat divoké tury, to je moje záliba a můj odpočinek!

Verónica Rodríguez: Nejlepší přítel je bezpochyby býk

Narodila se v roce 1989 ve městě Palma de Mallorca v torerské rodině - otec byl býčím impresáriem, starší bratr torerem. V jejích třech letech rodina přesídlila do jihošpanělské autonomie Murcia, kde otec pořídil ranč u města Cieza, aby se pokusil vyšlechtit vlastní plemeno býků Toros del Alamar. Stenojmenný ranč, na němž dnes žije 170 turů, má rozlohu asi 200 hektarů ekologicky nedotčených pastvin.

Poprvé Verónica stála před divokou kravkou v domácí aréně při rodinné fiestě ve svých devíti letech. Ve čtrnácti vstoupila nakrátko do tauromachické školy v Murcii. Poprvé tura zabila ve svých patnácti letech, o rok později, v roce 2005 ve svých šestnácti, se představila veřejnosti. Po většinu kariéry pak pokračovala jako samouk a na kontě má - kromě domácích korid - kolem stovky představení, čili před publikem zabila asi 200 býků.

V profesi dosáhla postavení novillera sin picadores, což je matadora oprávněná podle zákona veřejně vystupovat s býky mezi jejich druhými a třetími narozeninami. Ti váží 250-300 kg, před třetími narozeninami může býk vážit i kolem 400 kg. Na krátkou vzdálenost jsou rychlí asi jako dostihoví koně, jen o poznání mrštnější. Do třetích narozenin jsou býci ušetřeni střetu s pikadorem, jízdním torerem ozbrojeným kopím s krátkým hrotem (odtud sin picadores - bez pikadorů). V červnu roku 2008 ji v aréně francouzského města Aire-sur-l'Adour býk vyhodil do vzduchu a po pádu, jehož důsledkem byl těžký otřes mozku, ji stíhají občasné potíže s krční páteří.

Býci plemene, jež vytvořil Veroničin otec, a v jejichž chovu Verónica pokračuje, měli v profesionální aréně premiéru po více než čtvrtstoletí práce v červenci roku 2019 v murcijském městě Calasparra. Načež chovatelský úspěch zastavil koronavirus a chov se ocitl bez jakýchkoli příjmů, což může ohrozit samu jeho existenci. V podobné situaci jsou mnohé další chovy, z nichž některé lze považovat za svébytná autochtonní plemena.

Na otázku, kdo je její nejlepší přítel z býčích kruhů, v roce 2010 odpověděla: "Bezpochyby býk."

 1 Televizní reportérka, torera za všech okolností. Pro praxi v televizi zvolila šaty v barvě torerské pláštěnky - pastelového purpuru - se střapci na rameni převzatými z tradičního torerského kostýmu, jimž se říká "samci" čili machos. Foto: Archiv VR

2 Triumf v býčí aréně. Ucho skoleného býka jako trofej uděluje publikum - ne za prosté skolení býka, ale za mimořádný umělecký dojem. Je to pozůstatek starých časů, kdy byli matadoři odměňováni masem padlých býků, jímž pak hostili městskou chudinu. Foto: Archiv VR

3 Výzva k útoku. Býk reaguje na pohyb, 99 býků ze sta zaútočí ze sebemenšího podnětu, ať je to v aréně nebo na louce. Verónica jako každý matador bude muset zůstat nehybná a odvést pozornost útočícího zvířete od vlastního těla k pohybu pláštěnky, v tom spočívá její umění. Dají se při tom vytvořit obrazy mimořádně dramatické, ale právě tak harmonické a dojemné. Foto: Archiv VR

Ženy před býčími rohy

Přes údajný machismus Španělů a býčích kruhů obzvlášť není Verónica první dívkou v býčí profesi: Nejstarší zmínka o účasti žen v tehdejších primitívních býčích zápasech pochází už z poloviny 17. stol. (korida v dnešním slova smyslu byla vynalezena až v letech 1726-1727). Takřka reportážní svědectví o profesionálních matadorách pak přinesl ve svém díle malíř Francisco Goya v roce 1816. Nejstarším českým dokumentem dosvědčujícím přítomnost ženských profesionálek v arénách je cestopis Zápasy s býky - Corrida de toros, dojmy a obrazy ze Španělska z roku 1896, jehož autorem je cestovatel, lékař, humanista, lingvista, rusista a překladatel Pavel Durdík.

Účast žen v koridě pak byla (po občasných potížích) zakázána po občanské válce za frankismu. Zákaz padl v roce 1974 ještě před smrtí diktátora Franka díky úsilí, jež vyvinula matadora María de Alicante (1946-2017).

Jistá nevraživost vůči ženám v aréně ze strany mužských kolegů, snad jako pozůstatek frankistické éry, pak zřejmě přetrvávala až do devadesátých let, na mužský šovinismus si stýskala nejslavnější torera moderní epochy Cristina Sánchez (50) aktivní v letech 1993-1999. V současné generaci je dosud aktivní (a úspěšná) Mari-Paz Vega (47) a v nejmladší generaci není děvče v aréně nic výjimečného (viz foto). Za všechny jmenujme Conchitu Rios (30), kterou redakce BBC v roce 2016 vyhlásila třetí nejvlivnější a nejinspirativnější Evropankou a šestnáctou ženou týchž kvalit na světě.

Také na býčích pastvinách Verónica není první: Už v roce 1920 zabil tehdejší hvězdu a jednoho ze dvou hlavních protagonistů "zlatého věku koridy" Joselita býk ženy-chovatelky známé jako Vdova Ortegová. Dnes je jednou z nejváženějších chovatelek ve Španělsku majitelka býků smetanové barvy a vzácné krve, plemene Prieto de la Cal, Doña Mercedes de Picón y Agero, markýza ze Seoane. Vzhledem k jejímu věku - je tajemstvím i pro její rodinu, podle dostupných zpráv z tisku paní Mercedes letos slaví 105. narozeniny - se už ovšem o chod ranče stará její syn.