Heinrich Heine: Lorelei  přeložil Petr Jan Vinš

25.07.2021

Lorelei

Čím je to nemám ni zdání,
že smuten jsem v ten čas,
a příběh jak ze starých bájí
mi na mysli prodlévá zas.

Tak chladný je vzduch za večera,
když tiše plyne Rýn,
skalní štít ještě se bělá,
než padne na vše stín.

Ach překrásnou pannu je zříti,
tam vysoko na skále zas,
jak zlatem jí ozdoby svítí
jak češe si zlatý svůj vlas.

Zlatým ho hřebenem hladí
a rozznívá vzduch hlasem svým,
když tóny jí úžasně ladí
tím nápěvem tajemným.

Však plavce tam na malé loďce
hluboce dojal ten zpěv,
už nehledí na skalní bodce
už nevidí nic než ten zjev.

Tuším, že zachvátí vody
nakonec plavce i prám,
a takové zpěvem svým škody
působí Lorelei nám.

- Petr Jan Vinš -

Báseň o mýtické Lorelei, která sedí na skále nad Rýnem, češe si své zlaté vlasy a zpěvem láká plavce na lodích do záhuby patří mezi snad vůbec nejznámější německé básně. Několikrát byla také v různé podobě zhudebněna, poprvé - a asi nejznáměji - od Friedricha Schillera. České překlady existují minimálně dva (jeden z nich i přibližně zpívatelný), ale příliš mě neuspokojovaly. A protože jsem si ji chtěl zpívat, tak jsem si udělal vlastní.

Předchozí překlady
Mé oblíbené zhudebnění

- Petr Jan Vinš -

Lorelei

Ich weiß nicht, was soll es bedeuten,
dass ich so traurig bin;
ein Märchen aus alten Zeiten,
das kommt mir nicht aus dem Sinn.


Die Luft ist kühl und es dunkelt,
und ruhig fließt der Rhein;
der Gipfel des Berges funkelt
im Abendsonnenschein.


Die schönste Jungfrau sitzet
dort oben wunderbar;
ihr goldnes Geschmeide blitzet,
sie kämmt ihr goldenes Haar.


Sie kämmt es mit goldenem Kamme
und singt ein Lied dabei;
das hat eine wundersame,
gewaltige Melodei.


Den Schiffer im kleinen Schiffe
ergreift es mit wildem Weh;
er schaut nicht die Felsenriffe,
er schaut nur hinauf in die Höh.


Ich glaube, die Wellen verschlingen
am Ende Schiffer und Kahn;
und das hat mit ihrem Singen
die Lore-Ley getan. 
 

- Heinrich Heine -