170 / Na lodi (knižních) bláznů

31.05.2021

O víkendu se v (A)void Floating Gallery na vltavské náplavce konal další ročník Bookfestu, čili setkání malých nakladatelů, které pořádal jejich Cech pod výstižným názvem Jsme na jedné lodi.

Nejen vzhledem k současné tíživé situací, kdy se teprve nedávno znovu otevřela knihkupectví, cítím povinnost přede všemi hluboce smeknout. Pokud někdo nyje po časech Josefa Floriana ze Staré Říše, který mimochodem tiskl u dědečka Karla Kryla, měl by vědět, že u nás funguje více než dvacet jeho důstojných a nenahraditelných nástupců, kteří ni zisk, ni sláva, vydávají vesměs mimořádnou literaturu, domácí i překladovou všemožných oborů. 

S rizikem, že na někoho zapomenu, pěju hosana na adresu firem jako Dybbuk, Malvern, Pulchra, Triáda či Garamond, jejichž nadprůměrná produkce mi bohatě vyplnila pusté dny coronaviru a karantény.

V neděli jsem si vychutnal jednoho z takových umanutých nadšenců, Lubora Maťu, slušného člověka, který však z neznámých důvodů fandí Spartě. Chtěl se mnou selfie, tak jsem mu moc rád zapózoval s rouškou se znakem mé neporazitelné Slavie.

Nějak jsme se letos míjeli s Danielem Podhradským, jenž vede značku Dauphin. Tak abych dal pokoj, naložil mi batoh asi dvaceti svazky novinek, včetně poslední sbírky Ivana Wernische, několika děl amerického polyhistora George Steinera, a navrch Gardnerův portrét Johanna Sebastiana Bacha. Do doby, než Míla Rozner trefí na Kavčí hory do Otázek Václava Moravce, mám fakt, co číst.

V této souvislosti nějak nerozumím přísloví o nošení dříví do lesa, když mě ještě čeká trpělivě asi pětatřicet nepřečtených knížek. A vůbec se nedivím některým mým bývalým láskám, že ode mne rychle prchaly, když odhalily tuhle mou nevyléčitelnou závislost. 

Tady nepomůže ani Nešporovo heslo: "Abstinenci zdar!"

J. R. 31. 5. 2021

(Foto: Famillies Magazine)