ROBINSONKA

Píše Gringo a fotí Martita

Na nejmenším španělském obydleném ostrově Tabarca je dojem zádumčivé opuštěnosti podtržený osamělým děvčetem zdánlivý. Žije tam veletucet lidí z pár tuctů spřátelených rodin, vlastně jedna širší - veselá - rodina, na pevninu je to jen něco přes dvě námořní míle, a klid je proto, že včera skončila fiesta Petra a Pavla, je odpoledne a tedy siesta, a ještě nejsou prázdniny. 

Jinak tu není k hnutí a fiesta trvá od včerejška k zítřku.

Skutečný nejmenší ostrov ve Španělsku - původně nejizolovanější ze všech na světě a vzdálený odsud celé galaxie - ale bývala ještě před pár lety autorka fotografií. 

O to pečlivější pozorovatelka a dokumentaristka všeho, ochotná být kdykoli překvapená, okouzlená i kousavá. 

Sociální kritiku ani jinou kamufláž ale od ní nečekejte, nepracuje pro politiky. 

Fotografuje přírody a podivné přírodniny jakož i nesmyslná zátiší, čemuž říkám posměšně "umění", architektuře moc nedá, ale katedrálu vyfotí, když si o to někdo řekne, zvířata, na což jsem ji původně najal, a hlavně barvitý život, jeho nálady a spletité souvislosti, čemuž jsem posměšně říkával "kolorit", než mi došlo, že na těch fotkách je víc, než se na první pohled jeví.

Tady je od všeho trochu. Račte se podívat:

VELIKONOČNÍ FIESTA V SEVILLE a klan děvčat. Španělé jsou klanoví a svébytné kroje někdy při fiestas nosí i klany uliční nebo rodinné.

PALMY VE VĚTRU. V hlavním evropském městě datlí Elche (Elx).

DON QUIOJOTE. Při domácí zabíjačce a v čem se chodí na schůzky se zvířaty a se smrtí (více viz Gringo, 9. díl)


MANTILY, SVÁTEČNÍ ŠATY, VLASY JAK HAVRANÍ KŘÍDLA.

Ne, není to z písničky od českého zpěváka Matušky, je to ze současného Španělska. 

Murcijské městečko Abarán, 2017. 

Nechceme budit falešný dojem, že takhle tu chodí všechny dámy a pořád, jen při fiestas. 

Do příchodu komunistů byl respekt Španělů k tradicím bezpříkladný (a hrstkou uřvaných studentů z kampusu, zpravidla anarchokomunistických revolucionářů, které jste poznali při erasmu, se nenechte ošálit - jsou tu taky, ale jsou tak nemalební, že je nefotíme).


ŘÍMSKÁ BÁRKA. 

Na stopy dva a půl tisíce let staré civilizace, a nejen stopy, i funkční vynálezy téhož stáří, narážíte pořád a všude. 

Rybáři na Albufeře dodnes vyplouvají nejraději na člunech, které tu zavedli Římané na přelomu letopočtů, na Tabarce nebo třeba na Mar Menor leckdo udržuje starožitné, anebo moderní napodobeniny a odvozeniny, jen tak ze sportu. 

NECHTE MALIČKÉ PŘIJÍTI... NA FIESTU. 

Stejně jako úcta k tradicím, slabost pro oslavy všeho druhu a klanová soudržnost (která umí mít i temné stránky a formu mafianismu) je nápadná soudržnost jednotlivých rodin. 

Děti nejsou z oslav vyňaty, maličkaté kroje mají v šatníku od kolébky. 

POMERANČE KDESI UPROSTŘED (z básnické sbírky Maria Serventiho).  

Nakupujte od místních trhovců, ne v supermarketu! 



Ve Valencii bývala hedvábná burza (dodnes je to vidět na místních mimořádně nákladných krojích ze vzácných látek), hlavní město evropského cukrářství a tak dále, ale největším bohatstvím bývaly pomeranče. 

Je jimi ozdobené všechno počínaje nádražím a starožitnou tržnicí - na snímku - konče. 

Kdo chce, může vidět město Valencii jako jeden velký pomník pomeranči. 

Většina valencijského bohatství v současnosti díky špatným smlouvám popadá na zem a nejlepší pomeranče na trhu - protože dozrály tady a nemusely se kvůli přepravě podtrhnout - prostě shnije. 

NA POČEST NEJSVĚTĚJŠÍ KRVE PÁNĚ. 

Fiesta má náboženský obsah a jsou to svátky rodinné, klanové, jako v Čechách Vánoce, takže pro turistu zcela a pro nově příchozího téměř neproniknutelné, a viditelnou součástí je kromě procesí a mší nějaká forma pouliční zábavy s divokými iberskými tury. 

Ve středomořském městečku Dénia se s nimi skáče z nábřeží do vody. 


DĚJINY NA FLEKU. 

Římský most spojující Levante s vnitrozemím, takže tu byla obchodní stanice a celnice, arabská pevnost a skalní městečko, jaká se tu kutají od neolitu a bydlí se v nich dodnes - z domů přiléhajících k příkrému svahu vidíte fasádu, ale interiér se často prokutává celou horou až na druhou stranu s výhledem do kaňonu řeky Júcar. 

Městečko Alcalá.

AMERICKOU MENTALITU bezpečnostních pásů Španělé nesdílejí. 

Od Španěla nemůžete čekat, že nebude řídit jako blázen, pít celou noc nebo kouřit jako indián. (Edward Lewine, New York Times, Slunce a smrt). 

Na snímku matador Alejandro Talavante na odchodu do práce. 

Portréty jdou Martičce nejlépe. 


WILD HORSES. 

Kovbojové v Andalusii si občas chovají své vlastní koně "čisté krve" (raza pura), v přírodě, nadivoko, jako by to byli mustangové, a obsednou jich jen tolik, kolik potřebují pro práci s divokými tury. 

Jinak koně žijí stejně svobodní a na týchž pastvinách jako španělští býci. 


SOUSTŘEDĚNÍ NA DETAIL. 

Požádali jsme děvče a její matku, zda si slečnu smíme vyfotit.

 Paní matka nám fotit zakázala, dokud děvče nebude dokonale ustrojeno, pak nám samozřejmě dala svolení. 

Ale Martita "ukradla" záběry z celého procesu. 

Dojímalo nás totiž víc než připravená póza viditelné vědomí významu okamžiku a důstojnosti, jakou je obtěžkána chvíle setkání s českými žurnalisty, což mladá dáma dávala kromě nesmírmé pečlivosti najevo každým pohybem. 

O Španěly a jejich zvyky, tradice a zájmy se moc novinářů nezajímá, takže když s nimi ztratíte pár zdvořilých slov a projevíte zájem, ne-li alespoň částečnou znalost, mají z toho svátek a stáváte se pro tu chvíli významnou osobou.

MONTERA JE NASAZENA. 

Nerozumíte? Znamená to tolik, co "kostky jsou vrženy". 

Když jste si nasadili monteru, to je torerský klobouček, "překročili jste Rubikon" a nezbývá vám než tnout do živého nebo zemřít. 

Takovými úslovími je španělština - všechny druhy, co jich je, prošpikovaná, a tvrdím, že bez alespoň částečného porozumění torerské hantýrce nejde umět španělsky. 

Oko matadora El Juliho to dobře ví, že "montera byla nasazena".



POKOLENÍ POMÍJÍ A JINÉ POKOLENÍ NASTÁVÁ... (Kazatel).

Nápomocný doprovod a zdvořilá společnost, s nepředstíraným potěšením, jakou nejmladší generace projevuje prarodičům, byla autorce od první návštěvy Španělska nápadná. 

Netvrdíme, že je to tak ve všech rodinách, ale výskyt mládenců, kteří třeba pomáhají babičkám do schodů, anebo těch, kteří dávají přednost společnosti děda před partou vrstevníků, aby si užívali fiesty společně jako mladý torero na snímku, je častější, než jsme byli zvyklí. 

S TOREROS JE NEMOŽNÉ SOUPEŘIT NA JEJICH PŮDĚ. Je otázka, zda s nimi lze soupeřit vůbec někde (Ernest Hemingway). 

Za matadory se opravdu táhnou děvčata všech věkových kategorií po houfech. 

Chcete-li vyfotit hezká děvčata a svůdné ženy, jak pózují pro objektivy, najděte si nějakého matadora... 

Mají tu postavení rockových hvězd, ale bez šaškáren - nevystupují v talkshow, s tiskem mluví zdvořile, ale stručně až úsečně, o jejich soukromí se zřídka mluví... zpravidla se nic neví.

ZKUSTE JIM BÝKA ZAKÁZAT - NEJDE TO, MAJÍ HO V KRVI, bylo napsáno na jednom plakátě s podobným tématem. 

Nejmladší studenti tauromachie v Alicante. 



GRINGO VE ŠPANĚLSKU čili váš pisálek. 

Než něco napíše, jde si na to sáhnout nebo se aspoň podívat a na telefon si pořizuje záložní fotodokumentaci, aby měl na všechno důkaz. 

Nashledanou příště - začneme vytvářet tematická alba.