Václav Rákos - GRINGO VE ŠPANĚLSKU


Jak už Gringo zmínil, pochází z malého kočovného kmene, a co je jeho rodná hrouda, to neví. Je někde v Evropě a je pohyblivá jako Velikonoce - které vám ostatně přejeme co nejpěknější, letos budou speciální, protože oslava Ježíšova zmrtvýchvstání vychází na moje narozeniny a já se jmenuju křestním jménem René, což znamená "znovuzrozený"... Zvláštní...

Dnes pro vás Gringo vyrobil vlastně jen rozsáhlejší popisku k fotografii, na niž náhodou narazil, a která se mu líbila. Je to o módě, o zvycích v odívání, a jelikož je to poprvé v dějinách české žurnalistiky, co o tom někdo mluví, může to být zábavné.

Za sebou slyšíte dusot kopyt, chřestění rohoviny o kostrbatou dlažbu a funění. Temné dunění, jak se dlažba otřásá pod tunami tryskem pádící svaloviny, která nese půl tuctu párů rohů mohutných jako rozevřená mužská náruč. V randálu, který plní ulici ozvěnou a jehož kontrapunktem je občasné zapištění některého z přihlížejících děvčat, ztrácíte odhad,...

Konečně se dostávám k tomu, co bylo původním cílem těchto nedefinovatelných žurnalistických útvarů: K vyprávění o tom, do jak legračních situací Gringa ve Španělsku přivádí neznalost jazyka; do situací legračních, nikoli zoufalých jako dejme tomu v Německu - také v tom spočívá rozdíl mezi mentalitou hispánskou a naturelem germánským...

Když jsme se se ženou rozhodli usídlit se ve Španělsku, museli jsme se tam nějak dostat - čímž se vracím k vyprávění. Dva a půl tisíce kilometrů na dálnicích není nic zajímavého, ale cestou v jižní Francii se nám stala příhoda, která za vyprávění stojí.

Je to divné, ale Gringo, ač to neměl v úmyslu, musí občas pracovat. Napsat něco pro noviny - napsal by víc, ale v celosvětové koronavirové křeči není poptávka po španělském dění nikterak valná... Naposledy se mu povedlo zpeněžit jednu z velkých vášní: Víno. O španělském vínu se dá zjistit a napsat spousta překvapivých věcí.